Nedbalost nevědomá

§ 16 Nedbalost 
 (1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Na rozdíl od vědomé nedbalosti, v tomto případě se pachatel domnívá, že svým jednáním chráněný zájem neohrozí (při vědomé nedbalosti jen doufá, že ho neohrozí). Od osobně (subjektivně) nezaviněného činu se tzv. nevědomá nedbalost liší tím, že pachatel neměl znalosti, které od člověka v jeho pozici jsou očekávány a které měl možnost získat.

Problém může být v tom, že nemusí být vždy objektivně dané, co pachatel vědět měl a mohl. Jednoznačně lze posuzovat například znalost právních, provozních nebo bezpečnostních předpisů nebo nesporných odborných poznatků, pokud k výkonu nějaké činnosti je jejich znalost předepsána. Jakmile však jde o věc teorie, osobního názoru nebo přesvědčení, může obecná představa o tom, co by každý „měl vědět“, kolidovat se základními lidskými svobodami myšlení a svědomí.

Příklad: Zdravotní sestra použije nesterilní injekční stříkačku (spadla na zem v potencionálně infekčním prostředí) a nakazí pacienta nakažlivou chorobou. Vzhledem ke své kvalifikaci (objektivní hledisko) měla a mohla (subjektivní - osobní hledisko) vědět, že tímto způsobem může pacienta nakazit.

Více třeba zde: https://wiki.iurium.cz/w/Subjektivn%C3%AD_str%C3%A1nka_trestn%C3%A9ho_%C4%8Dinu