Este test está cronometrado.
Tienes 50 minutos para completar 49 preguntas de este test.
Pro prezidenta České republiky platí:
má právo navrhovat zákony
může být zvolen nejvýše dvakrát za sebou
nemá právo vrátit Parlamentu ČR ústavní zákon
z výkonu své funkce je odpovědný Parlamentu ČR
žádná odpověď není správná
Mezi pravomoci prezidenta České republiky nepatří:
podepisuje zákony
rozpouští poslaneckou sněmovnu
předkládá návrhy zákonů
svolává zasedání Poslanecké sněmovny
jmenuje členy bankovní rady České republiky
Prezident republiky nemá pravomoc:
volby soudců Ústavního soudu
podepisování zákonů ČR
jmenování členů vlády
jmenovat soudce Ústavního soudu
jmenování prezidenta NKÚ
jmenovat soudce z povolání
zasahovat do trestního řízení
zasahovat do občanského soudního řízení
vrátit Parlamentu ústavní zákon
vyhlašovat volby do Parlamentu ČR
Zákonodárnou iniciativu nemá:
poslanec
Senát
vláda
zastupitelstvo kraje
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR má:
281 poslanců volených na dobu 5 let
81 poslanců volených na dobu 4 let
281 poslanců volených na dobu 4 let
200 poslanců volených na dobu 5 let
200 poslanců volených na dobu 4 let
Pro přijetí běžného zákona v Poslanecké sněmovně je třeba, aby:
byla přítomna alespoň polovina zvolených poslanců a pro přijetí návrhu hlasovala nadpoloviční většina přítomných
byla přítomna alespoň třetina zvolených poslanců a pro přijetí hlasovala nadpoloviční většina všech přítomných
pro přijetí hlasovala nadpoloviční většina všech zvolených poslanců
pro přijetí hlasovala třípětinová většina všech zvolených poslanců
žádná z uvedených odpovědí není správná
Vrátí-li prezident přijatý zákon Poslanecké sněmovně:
Poslanecká sněmovna o něm hlasuje znovu, a to ve znění pozměňovacích návrhů prezidenta - ke schválení je třeba nadpoloviční většiny všech zvolených poslanců
Poslanecká sněmovna o něm hlasuje znovu, a to v původním znění - ke schválení je třeba nadpoloviční většiny všech zvolených poslanců
Poslanecká sněmovna o něm hlasuje znovu, a to v původním znění - ke schválení je třeba nadpoloviční většiny všech přítomných poslanců
zákonodárný proces tím končí s tím, že zákon není schválen
K přijetí ústavního zákona v Poslanecké sněmovně je třeba:
souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců (přičemž přítomna musí být alespoň třetina zvolených poslanců)
souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců (přičemž musí být alespoň polovina zvolených poslanců)
souhlasu třípětinové většiny přítomných poslanců (přičemž přítomna musí být alespoň třetina zvolených poslanců)
souhlasu nadpoloviční většiny všech zvolených poslanců
souhlasu třípětinové většiny všech zvolených poslanců
Zamítne-li Senát návrh zákona schválený Poslaneckou sněmovnou:
Poslanecká sněmovna o něm hlasuje znovu, a návrh je poté přijat, pokud je přijat nadpoloviční většinou přítomných poslanců
zákon je přijat, schválí-li ho místo Senátu prezident republiky
zákonodárný proces tím končí, přičemž zákon není přijat
Poslanecká sněmovna o něm hlasuje znovu, a návrh je poté přijat, pokud je přijat nadpoloviční většinou všech zvolených poslanců
Přijaté zákony podepisuje:
předseda vlády, předseda Senátu a prezident republiky
předseda vlády, prezident republiky a předseda Poslanecké sněmovny
předseda vlády, předseda Senátu a předseda Poslanecké sněmovny
pouze prezident republiky
pouze předseda vlády
Mandát poslance nebo senátora zaniká:
spácháním trestného činu
odvoláním voliči
rozhodnutím Ústavního soudu
vzdáním se mandátu
vznikem neslučitelností funkcí
Návrh zákona nemůže podat:
zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku
prezident
ombudsman
skupina poslanců
O prezidentovi platí:
může být zvolen do funkce nejvýše třikrát za sebou
jmenuje soudce obecných soudců na doživotí
může podat návrh zákona
může být stíhán pro velezradu
Orgánem moci výkonné v České republice je:
prezident republiky
Ústavní soud
žádná z uvedených možností
Pro prezidenta podle Ústavy České republiky platí:
je hlavou státu
je nedotknutelný
je volen v nepřímých volbách
je z výkonu své funkce odpovědný
Reparační funkce právní odpovědnosti znamená:
náhrada vzniklé újmy
předcházení porušení zákona
zajištění postihu odpovědného subjektu
zajištění veřejné omluvy
Represivní funkce právní odpovědnosti znamená:
náhradu způsobené újmy
postih zodpovědného subjektu (např. uložením pokuty)
satisfakci formou veřejné omluvy
žádná z výše uvedených odpovědí není správná
K funkcím právní odpovědnosti nepatří:
funkce preventivní
funkce normativní
funkce reparační
funkce restriktivní
žádná z uvedených možností není správná
Reparační funkce právní odpovědnosti neznamená:
Represivní funkce právní odpovědnosti neznamená:
postih odpovědného subjektu (např. uložením pokuty)
Preventivní funkce právní odpovědnosti znamená:
Preventivní funkce právní odpovědnosti neznamená:
náhradu vzniklé újmy
přecházení porušení zákona
Funkci právní odpovědnosti, jejíž podstatou je postih odpovědného subjektu (např. uložením pokuty), označíme jako funkci:
Funkce právní odpovědnosti, která směřuje k odstranění újmy nebo nahrazení vzniklé újmy, se nazývá:
Funkce právní odpovědnosti, jejíž podstatou jed působení na vědomí lidí tak, že pod tlakem hrozby volí variantu chování v souladu s právem, se nazývá funkcí:
Represivní funkce právní odpovědnosti se uplatňuje zejména v:
občanském právu
trestním právu
ve správním právu
obchodním právu
rodinném právu
Reparační funkce právní odpovědnosti se uplatňuje zejména v:
v právu obchodním
v právu trestním
v právu občanském
v právu správním
K funkcím právní odpovědnosti patří:
funkce represivní
Norma s klasickou strukturou neobsahuje:
sankci
hypotézu
derogační klauzuli
sankční hypotézu
dispozici
Ke klasické struktuře právní normy patří následující části:
úvod
hypotéza
sankce
určení právního řádu, podle kterého je třeba se řídit
dispozice
Dispozitivní právní normy jsou ty normy:
jejichž použití na upravované vztahy nelze vyloučit projevem vůle subjektů
které umožňují účastníkům právních vztahů upravit jejich práva a povinnosti dohodou (a pouze pro případ, že toho účastníci nevyužijí, řídí se jejich vztah právní normou)
které odkazují na jinou, jmenovitě určenou právní normu
které odkazují na právní řád určitého státu
které zrušují jiné právní normy
Kogentní právní normy jsou takové normy:
které nemají klasickou strukturu
které pouze stanoví, která ustanovení dřívějších předpisů se ruší
které umožňují účastníkům, aby svá práva a povinnosti upravili dohodou, pokud toho nevyužijí, jsou povinni se řídit kogentní normou
které určují právní řád určitého státu, podle kterého je třeba se řídit
Právní normy, které formulují příkaz nebo zákaz, jsou normy:
blanketové
kolizní
zavazující
rozvazující
opravňující
Právní normy mezinárodního práva, které určují, jaký právní řád se vztahuje na daný příklad, jsou normy:
odkazující
Pro blanketovou normu platí:
je vždy normou mezinárodního práva
lze se od ní odchýlit projevem vůle subjektů právního vztahu
odkazuje v některé své části na jinou, jmenovitě uvedenou formu (zákon číslo, paragraf, odstavec,...)
vyskytuje se jen v Ústavě a ústavních zákonech
Hypotéze právní normy stanoví:
důsledky porušení právní povinnosti vyplývající z normy
jaké pravidlo chování je závazné
podmínky, za kterých je třeba realizovat pravidlo chování obsažené v dispozici normy
podle jakého práva se má daný případ řešit
postup při vymáhání nároků u soudu
Mezi právní normy, které nemají klasickou strukturu, patří normy:
kogentní
dispozitivní
Platnost právní normy nastane z uvedených možností:
vyhlášením na úřední desce Parlamentu
jejím vyhlášením ve Sbírce zákonů
vyhlášením v Obchodním věstníku
15. dnem od vyhlášení
Od kogentní normy:
se nelze odchýlit
se lze odchýlit pouze dvoustranným projevem vůle
se lze odchýlit pouze jednostrnným projevem vůle
se lze odchýlit pouze dispozitivní normou
se lze odchýlit kolizní normou
Dispozitivní právní normy se nevyznačují tím, že:
jejich použití na upravované vztahy nelze vyloučit projevem vůle subjektů
umožňují účastníkům právních vztahů upravit jejich práva a povinnosti dohodou (a pouze pro případ, že toho účastníci nevyužijí, řídí se jejich vztah dispozitivní normou)
odkazují na jinou, jmenovitě určenou právní normu
odkazují na právní řád určitého státu
zrušují jiné právní normy
Právní normy, jejichž použití na právní poměry, které upravují, nemůže být vyloučeno ani omezeno projevem odchylné vůle subjektů, se nazývají normy:
Právní normy, které umožňují účastníkům právních vztahů, aby projevem souhlasné vůli určili obsah vzájemných oprávnění a povinností, se nazývají normy:
Kogentní právní normy:
jsou označovány také za kategorické
jsou typické pro oblast soukromého práva
jsou typické pro oblast veřejného práva
jsou takové, od kterých je možné se odchýlit
jsou takové, od kterých není možné se odchýlit
Dispozitivní právní normy:
Taxativní výčet:
opakem výčtu demonstrativního
je výčet úplný
je výčet příkladný
může být uveden slovem zejména
Demonstrativní výčet:
opakem výčtu taxativního
Dispozici právní normy je ta část, která stanoví:
podmínky, za nichž se má norma realizovat
vlastní pravidlo chování (práva a povinnost)
důsledky porušení povinnosti
podmínky pro uplatnění sankce
kdy norma nabude účinnosti
Právní norma, která umožňuje účastníkům právních vztahů, aby svá práva a povinnosti upravili odchylně na základě shody, je normou:
blanketovou
O právní normě kogentní platí:
platí, jen pokud ji strany nevyloučí
je možné ji změnit ve správním řízení
je typická pro veřejnoprávní vztahy
je možno se od ní odchýlit dohodou
nelze se od ní odchýlit dohodou
