Respirační systém

Dechový objem (Vt, TV) je jeden normální nádech a je to 0,5 l, ale i po normálním nádechu se dá nadechnout ještě více, což se označuje jako inspirační rezervní objem (IRV). Stejně je tomu při výdechu, kdy se dá vydechnout usilovně ještě více, což se označuje jako expirační rezervní objem (ERV). Nikdy se ale nedají vyprázdnit celé plíce, vždy tam nějaký vzduch zůstane a to se značí jako reziduální objem (RV) a je to asi 1,5 l.

Vitální kapacita plic (VC) je maximální nádech (což je normální i rezervní dohromady - inspirační kapacita IC) po maximálním výdechu. Celková kapacita plic (TLC) je vitální kapacita i reziduální objem dohromady a je to 5 - 8 l. Funkční reziduální kapacita (FRC) je vzduch, který zůstává v plicích po klidném výdechu (ERV+RV).
Normální dechová frekvence je 12 - 16 za minutu, což znamená, že průměrný minutový dechový objem je 7 l.

 

Onkotický tlak = osmotický tlak vyvolaný roztokem s částicemi s velkou molekulární hmotností (např. bílkoviny v plazmě)
Osmotický tlak = přetlak, který je nutný k tomu, aby se vyrovnaly obě strany u semipermeabilní membrány (např. krvinka v roztoku)

Onkotický tlak > tlak krve = kapilární resorpce (tekutina je resorbována z tkáně do kapiláry) v arteriální části
Onkotický tlak < tlak krve = kapilární filtrace (tekutina jde z kapiláry do tkáně) ve venózní části

 

Atmosférický normální tlak je 760 mmHg. Interpleurální tlak (tlak ve štěrbině mezi viscerální a parietální pleurou) je oproti tomu po klidném výdechu podtlak asi o 4 mmHg a tím se plíce smrští = retrakční síla plic. V plicích je při výdechu tlak vyšší než atmosférický, při nádechu je nižší.

Při hyperventilaci = pO2 v plicích stoupá, pCO2 klesá
Při hypoventilaci = pO2 v plicích klesá, pCO2 stoupá 
Normálně = pO2 = 100 mmHg, pCO2 = 40 mmHg

 

Complience je poddajnost. Udává velikost objemové změny plic v závislosti na změně tlaku. Je to obrácená hodnota plicní elasticity. 
Surfaktant snižuje povrchové napětí v alveolech a zvyšují plicní complience.

 

Vnější dýchání se skládá ze čtyř procesů:
1. Plicní ventilace = výměna vzduchu mezi plícemi a vnějším prostředí, je možná díky rozdílu tlaku mezi atmosférou a alveoly. Proudění vzduchu se opakuje jako nádech (inspirace) a výdech (expirace). Ventilace probíhá díky centrálnímu řízení na základě různých faktorů (pH krve, koncentrace O2, koncentrace CO2). Inspirace je aktivní děj, vzduch je nasáván do plic, bránice klesá, mezižeberní svaly zvedají žebra. Expirace je pasivní děj, vzduch je vypuzován z plic.
2. Distribuce = promíchání nadechnutého vzduchu s tím, který zůstal v plicích.
3. Difúze = výměna plynů v plicních sklípcích (alveolech) - kyslík jde z alveolů do kapilár a oxid uhličitý z kapilár do alveolů.
4. Perfúze = průtok krve plicními kapilárami. 

 

Respirační arytmie je spíš u dětí, dochází k ní k zrychlení srdečního rytmu při nádechu a poklesu při výdechu. Jde o sinusovou arytmii.

 

bránice = táhne plíce dolů a tím zvyšuje jejich objem, je pro inspirium (nádech)
mm. intercostales interni = usilovný výdech
mm. intercostales externi = usilovný nádech

Nádech je aktivní děj, klidový výdech pasivní.

 

2 typy neuronů v prodloužené míše a pontu:
Dorzální respirační skupina = inspirační neurony, respirační reflexy a hlavní dýchací svaly
Ventrální respirační skupina = expirační i inspirační neurony, motorická inervace pomocných dýchacích svalů

Pneumotaxické centrum = po vyřazení centra se objevuje apneustické dýchání, tlumí apneustické centrum
Apneustické centrum = po vyřazení centra je dýchání normální, mohou se objevit lapavé nádechy (gasping)

 

Transport kyslíku = 197 ml vazbou na hemoglobin, 3 ml fyzikálně rozpuštěný v plazmě
Transport CO2 = 50% bikarbonát v plazmě, 27% bikarbonát v erytrocytech, 12% fyzikálně rozpuštěný, 11% karbaminohemoglobin (hemoglobin na který je vázán CO2)

 

Mrtvý prostor = část respiračního systému, kde nedochází k výměně plynů, 150 ml
* anatomický mrtvý prostor = objem mimo alveoly
* alveolární mrtvý prostor = část alveolárního objemu, která sice je v alveolách, ale neúčastní se výměny plynů
* celkový (fyziologický) mrtvý prostor = objem vzduchu, u kterého nedochází k výměně plynů

 

Vazebná (disociační) křivka je důležitá pro transport kyslíku do tkání. Křivka se posouvá doprava a zároveň se tak afinita Hb ke O2 snižuje při nárůstu pCO2, poklesu pH, zvýšené teplotě, pobytu ve vysoké nadmořské výšce a fyzické aktivitě. Pokles pCO2 a zvýšení pH má opačný účinek.