Nepřekažení a neoznámení trestného činu

Zákon v § 364 a § 365 vymezuje vybrané trestné činy, na které se trestní odpovědnost za trestné činy nepřekažení nebo neoznámení vztahuje. V tomto směru zákon vychází nejenom ze závažnosti v těchto § vyjmenovaných trestných činů, ale bylo přihlíženo i k jejich povaze a zájmu společnosti na tom, aby určité trestné činy byly překaženy nebo oznámeny.

§ 367 Nepřekažení trestného činu

(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li trestný čin překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Vyjma nejzávažnějších trestných činů vyjmenovaných v zákoně dále v tomto bodě, jako např. terorismus, vyzvědačství, genocida a pod.

(3) Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému.

§ 368 Neoznámení trestného činu

(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

(3) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 a zbavení osobní svobody (§ 170) nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů.