Opěrná a pohybová soustava

OPĚRNÁ SOUSTAVA

KOST vzniká osifikací (kostnatění). Jsou kosti dlouhé (např. stehenní), krátké (např. zápěstní), ploché (např. lopatka) a nepravidelného tvaru (např. dolní čelist)

Na povrchu kosti je okostice (periost), na vnitřní straně endost.

Kostní tkáň je kompaktní, neboli hutná (= na povrchu kosti, vytváří vrstvy (lamely), které jsou uspořádány do osteonů) a houbovitá (vytváří sítě uvnitř kosti).

Kostní dřeň dlouhých kostí je u dětí červená, postupně asi do 20. roku se změní ve žlutou a na stáří mizí a má barvu šedou, takže v dospělosti se krvinky tvoří v kosti hrudní, v obratlích a žebrech. 

                                                                     

OSIFIKACE = proces kostnatění.

• desmogenní (endesmální) = z vaziva; nejprve je kost vláknitá a potom spongiózní; kosti obličejové
• chondrogenní = z chrupavky; perichondrální (z perichonria = obal chrupavky) nebo enchondrální (osifikační jádro vzniká uvnitř chrupavky)

Osifikační proces:

• osteoblasty = tvoří vazivo, které se mění v osteoid, a osteoblasty v této hmotě uváznou
• osteocyty = typické kostní buňky, vznikají z nepohyblivých osteoblastů
• osteoklasty = odbourávají kost

 

Kost roste apozicí = přikládáním novotvořené tkáni ke starším.

Růst kostí do délky = mezi epifýzami a diafýzou je růstová chrupavka = fýza (růstová ploténka, zaniká okolo 18. roku); dlouhé kosti mají dvě fýzy, ostatní jednu fýzu.

Růst kostí do šířky = hluboké části okostice a endostu; aby byl zachován tvar a proporce, je proces doplněn odbouráváním kosti (rezorpce) pomocí osteoklastů  

                                                                   

OKOSTICE (periost) je hustá vazivová blána, pokrývající kostní tkáň po celém povrchu kromě míst spojů s vazy svalů a chrupavek. Na většině míst ji lze odloupnout. V periostu jsou uloženy osteoblasty, které hrají klíčovou roli při regeneraci kosti. 

Skládá se ze dvou částí:

• povrchová část (fibrózní) = podélně uspořádané husté svazky vláken
• hluboká část (kambiová) = méně pravidelně uspořádané řidší vazivo, obsahuje cévy pronikající do kosti skrz Volkmannovy kanálky 

                                                                    

SPOJENÍ KOSTÍ (junctura) = místo, kde se dotýkají dvě nebo více kostí 

• pevné (vazivo - švy na lebce, chrupavka - žebra, kostní tkáň - pánev ze tří kostí) nebo pohyblivé (kloub)
• plynulé (spojení pojivem) nebo dotykem (kloubní)

 

Kloub (articulatio)  = spojení dvou a více kostí, které se v pouzdře dotýkají chrupavkami na styčných plochách, které mají zpravidla tvar kloubní jamky a kloubní hlavice. Ty jsou uloženy ve vazivovém kloubním pouzdře. Kloubní dutina (štěrbina mezi chrupavkami a dalšími útvary) je vyplněna synoviální tekutinou, která je produkována kloubním pouzdrem. Kloubní vazy (ligamenta) zesilují pouzdro a ovlivňují kloubní pohyby. Meniskus jsou chrupavčité části vložené mezi kloubní jamku a hlavici - odlehčení).

Podle složitosti se dělí na kloub jednoduchý (dvě kosti) a složitý (více jak dvě kosti).

Podle tvaru styčných ploch se dělí na kulovitý, elipsovitý, sedlový, válcový, čepový... 

                                                                    

PÁTEŘ je nosnou oporou těla, je složena z obratlů (vertebrae), mezi kterými jsou meziobratlové ploténky (discus invertebralis), aby se zabránilo narážení obratlů o sebe:

• 7 krčních (cervikální, C1 - C7)
• 12 hrudních (torakální, Th1 - Th12)
• 5 bederních (lumbální, L1 - L5)
• 5 křížových (sakrální, S1 - S5)
• 4-5 kostrčních (Co1 - Co5)

Nosič (atlas) a čepovec (axis) mají jiný tvar než ostatní obratle. Na nosiči sedí lebka, na čepovci je zub, kolem kterého se otáčí nosič.

Zakřivení páteře:

• lordóza = zakřivení dopředu, krční a bederní oblast
• kyfóza = zakřivení dozadu, hrudní a kostrční oblast
• skolióza = zakřivení do strany 

                                                                    

HRUDNÍ KOŠ = hrudník (thorax) se skládá z hrudní kosti (sternum) a žeber (costae).

Žeber je 12 a dělí se na tři skupiny: 7 žeber pravých (jsou spojeny chrupavkami ke kosti hrudní), 3 žebra nepravá (jsou spojeny chrupavkami mezi sebou) a 2 žebra volná (končí volně ve svalech břišní stěny).

                                                                    

DOLNÍ KONČETINA = tvořena pánevním pletencem a volnou dolní končetinou (stehenní, čéška, kosti bérce - hlezenní a lýtková, kosti nohy - zánártní a nártní a prsty).

Pánevní pletenec (pánev = pelvis; dvě poloviny; u žen větší a širší):

• srůst tří kostí - kyčelní (os ilium), sedací (os ischii), stydká (os pubis)
• kost křížová (os sacrum)

Volná dolní končetina:

• kost stehenní (femur) = největší a nejsilnější kost v těle
• čéška (patella) = součást kolenního kloubu (nejsložitější kloub)
• kost holenní (tibia) = mediálně vepředu, silná kost
• kost lýtková (fibula) = laterálně vzadu, tenká kost
• kosti zánártní (ossa tarsi)  = 7 zánártních kůstek - patní (calcaneus), hlezenní (talus), loďkovitá, krychlová, 3 kosti klínovité
• kosti nártní (ossa metatarsi) = 5 nártních kůstek - označují se I, II, III, IV, V
• kosti prstů nohy (ossa digitorum pedis) = palec má dva články, zbytek tři články

                                                                     

HORNÍ KONČETINA = tvořena pletencem lopatkovým a volnou horní končetinou.

Lopatkový pletenec:

• lopatka (scapula)
• kost klíční (clavicula) = spojení s lopatkou a hrudní kostí

Volná horní končetina:

• kost pažní (humerus)
• kost loketní (ulna) = malíková strana
• kost vřetenní (radius) = palcová strana
• kosti zápěstní (karpální; ossa carpi) = 8 kostí (hrášková, trojhranná, poloměsíčitá, loďkovitá, trapézová, trapéziová, hlavatá, háková)
• kosti záprstní (metakarpální; ossa metacarpi) = 5 kostí číslovaných I, II, III, IV, V
• prstní články (ossa digitorum manus) = palec má dva články, zbytek tři články

                                                                     

LEBKA

Neurocranium = oblast obklopující mozek

• kost čelní (os frontale)
• kost temenní (os parietale) = párová kost
• kost spánková (os temporale) = párová kost
• kost týlní (os occipitale)
• kost čichová (os ethmoidale)
• kost klínová (os sphenoidale) = párová kost

Splanchocranium = obličejová oblast

• horní čelist (maxilla) = párová kost
• dolní čelist (mandibula)
• kost slzní (os lacrimale) = párová kost
• kost nosní (os nasale) = párová kost
• kost lícní (os zygomaticum) = párová kost
• kost patrová (os palatinum) = párová kost
• kost radličná (vomer)
• jazylka (os hyoideum) = nasazená na výběžek spánkové kosti, na které visí hrtan

 

Lebeční švy:

• šev korunový (věncový) = temenní + čelní
• šev šípový (sagitální) = temenní
• šev lambdový = temenní + týlní
• šev šupinový = temenní + spánová 

                                                                     

POHYBOVÁ SOUSTAVA

Svaly jsou schopné kontrakce a relaxace, přeměňují tak chemickou energii v kinetickou.

• příčně pruhované = inervace mozkomíšními nervy, mnohojaderné, ovladatelné vůlí
• hladké = inervace vegetativními nervy, jednojaderné, neovlivnitelné vůlí
• srdeční = stálá rytmická aktivita, jednojaderné úseky spojené přepážkami

Největší sval je  sval hýžďový (gluteus maximus) a nejmenší je třmínkový sval (musculus stapedius).

                                                                    

Kosterní sval je složen ze svalových vláken, které po 10 - 100 tvoří snopečky, jsou obaleny sarkolemou (plazmatická membrána), uvnitř je sarkoplazma (cytoplazma), sarkozómy (svalové mitochondrie) a sarkoplazmatické retikulum (hladké ER) a myofibrily, které se člení na sarkomery a jsou složené z aktinu a myozinu. Snopečky tvoří snopce. Sval je potažen povázkou (fascie) a na obou stranách přechází ve šlachu. Nejširší část svalu je svalové bříško.

Hladké svalstvo nelze ovlivnit vůlí, je z jednojaderných protáhlých buněk. Aktinová a myozinová filamenta probíhají šikmo přes buňku nebo tvoří sítě, nejsou uspořádána v sarkomery. Nemá nervosvalové ploténky, je ovlivňováno vegetativním nervovým systémem a hormony (oxytocin, adrenalin, noradrenalin, serotonin - trávicí trakt).

Tvoří stěny některých orgánů, útrob a cév (kromě kapilár).

Srdeční svalovina je tvořena píčně pruhovanou svalovinou srdeční, jejíž buňky se nazývají kardiomyocyty a dělí se na dvě skupiny - ty, které způsobují kontrakce (pracovní myokard) a takové, které autonomně vytvářejí vzruchy a rozvádí je po srdci (převodní systém srdeční).

                                                                    

Svalová kontrakce = po podnětu na nervosvalové ploténce (synapse mezi motorickým neuronem a svalem pomocí acetylcholinu) dojde k uvolnění Ca+ ze sarkoplazmatického retikula do sarkoplazmy. Kalcium váže troponin a ten odkryje aktivní místa na lehkých filamentech (aktinové vlákna) a vznikne vazba mezi aktinovými vlákny a myozinovou hlavicí.