Oběhová soustava

OBĚHOVÁ SOUSTAVA

KREV = tekutá tkáň s krevními elementy v krevní plazmě. Má mnoho specifických funkcí, které zajišťují homeostázi (stálost vnitřního prostředí organismu, například teplota, hodnota pH, koncentrace iontů atd.)

• transport - přenos dýchacích plynů, živin, hormonů, vitamínů, zplodin metabolismu)
• termoregulace
• udržování acidobazické rovnováhy = stálost pH
• účast na imunitních reakcích
• zástava krvácení a srážení krve

Hematokrit je podíl erytrocytů na celkovém objemu krve; mezi erytrocyty a plazmou je ještě malinká vrstvička leukocytů a trombocytů. Udává se v procentech (muži 44%, ženy 39%).

                                                                      

ERYTROCYTY = červené krvinky; cca 7 μm velké bezjaderné buňky vznikající v kostní dřeni diferenciací z kmenových buněk; hlavní součástí je hemoglobin (červené krevní barvivo; molekuly globinu a hemu, který obsahuje iont železa). Životnost erytrocytu je cca 120 dní, potom putují do sleziny, kde jsou tamními makrofágy zničeny.

LEUKOCYTY = bílé krvinky se dělí na granulocyty (mají v cytoplazmě granula a segmentované jádro) a agranulocyty (nemají granula).

Granulocyty (cca 70% leukocytů)

• Neutrofily = protiinfekční obrana; faogytóza (mikrofág); 60-70% leukocytů; životnost 6-12 hodin v krvi a 4-5 dní v tkáních
• Eozinofily = vypouštějí látky toxické pro parazity a alergie; 2-4% leukocytů
• Bazofily = vznik alergické reakce, podílejí se na ničení parazity; obsahují histamin a heparin; 1% leukocytů

Agranulocyty (cca 30% leukocytů)

• Lymfocyty = B-lymfocyty (protilátky - imunoglobuliny) a T-lymfocyty (buněčná imunita, cytotoxické látky)
• Monocyty = profesionální fagocyty, diferencují se na makrofágy

TROMBOCYTY = krevní destičky jsou bezjaderné fragmenty cytoplazmy megakaryocytů a hrají nepostradatelnou roli v zastavě krvácení - vazokonstrukci (stažení cév), hemokoagulaci a opravě cév. 2/3 jsou v krvi a 1/3 ve slezině. Žijí 9 - 12 dní a většina zaniká tak, že je pohlcena endotelem cév.

KREVNÍ PLAZMA je nažloutlá tekutina, tvořící asi 55% krve (2,8 - 3,5 l), obsahuje vodu (90%), proteiny (albuminy, globuliny, fibrinogen), hormony, glukózu, živiny, minerály (ionty), vitamíny, tuky, močovinu, cholesterol; pH cca 7,4.
Plazmatické bílkoviny plní transportní a další funkce:

• Albumin se vytváří v játrech a podílí na udržování osmotického tlaku plazmy, je to nejdůležitější transportní protein a plní proteinovou rezervu organismu.
• Globuliny se dělí na podskupiny  α1, α2, β1 (transferitin), β2 (fibrinogen) a γ (imunoglobuliny).

                                                                      

Všechny krevní elementy jsou tvořeny v kostní dřeni z pluripotentních kmenových buněk. Polovina zůstává v dřeni kvůli dělení, ze zbytku se diferencují určité krvinky a jsou tak unipotentní.

• Erytropoéza = vývoj erytrocytů
• Trombopoéza = vývoj trombocytů, vznikají jako odštěpky zralých megakaryocytů
• Leukopoéza = vývoj leukocytů

                                                                     

Hemoglobin se skládá ze 4 podjednotek, z nichž je každá tvořena globinem a hemem. Umožňuje přenos dýchacích plynů. Globin zabírá asi 96% celé molekuly a obsahuje čtyři polypeptidové řetězce - dva páry. Každá molekula globinu je svázána s hemem, který obsahuje centrální iont Fe2+ a má červenou barvu.
Normální hemoglobin je Hb A, ale může se vyskytnout i Hb S, který způsobuje genovou mutaci a tím pádem srpkovitou anémii.

                                                                     

HEMOLÝZA = rozpad erytrocytů z různých příčin:

• osmotické = hypotonický roztok (plazmoptýza) - krvinka nabírá vodu a praskne
• fyzikální = poškození membrány následkem extrémních změn vysokých a nízkých teplot
• chemické = poškození lipidů v membráně následkem silných kyselin či zásad, tukovými rozpouštědly
• toxické = jedy
• imunologické = nekompatibilní transfúze 

                                                                     

AGLUTINACE = reakce aglutininu a aglutinogenu - shlukování erytrocytů.

Sanguitest (test AB0) = zjistí se skupina. Je kartička, kde jsou zvlášť pro příjemce i dárce dva kroužky pro krev a dva pro aglutininy anti-A a anti-B. Do jednoho kroužku se kápne kapka krve, do druhého jeden aglutinin a dva kroužky se následné promíchají. Stejně tak u druhého aglutininu. Podle reakce aglutinace se určí skupina příjemce a skupina dárce.

Výsledky, pokud shlukování nastalo:

• anti-A: A (nenastalo u anti-B, protože takové protilátky krev má)
• anti-B: B
• anti-A + anti-B: 0
• nikde: AB

                                                                     

TRANSFÚZE: pacient může dostat jen krev stejné skupiny, jinak umírá, protože imunitní systém napadá erytrocyty s neznámými antigeny.  Křížová zkouška se provádí tak, že se smíchají krvinky dárce a plazma příjemce a pokud se neobjeví aglutinace, je to v pořádku. Pokud se objeví, znamená to přítomnost protilátek proti antigenům příjemce a nedá se pro něj použít.

                                                                     

KREVNÍ SKUPINY

AB0 systém:
Aglutinogen = antigen v membráně erytrocytů, jejichž přítomnost potom vyvolá tvorbu protilátek v plazmě » aglutininů. Genově jsou dvě kodominantní alely A a B a recesivní H na 9. chromozomu.

• A: aglutinogen A, aglutininy anti-B; genotyp AA nebo AH; 45%
• B: aglutinogen B, aglutininy anti-A; genotyp BB nebo BH; 16%
• 0: aglutininy anti-A a anti-B; genotyp HH; 33%
• AB: aglutinogen A a B; genotyp AB; 6%

Rh systém = buď je v membráně erytrocytu antigen D (Rh+), nebo není (Rh-); geny jsou na 1. chromozomu (tři nejvýznamější alely C,D,E,c,d,e). Na rozdíl od AB0 systému se v tomto systému nevyskytují normálně protilátky - pokud je krev Rh-, znamená to, že přišla do styku s Rh+ krví a protilátky se vytvořily.

• Rh+: DD a Dd, 85%
• Rh-: dd, 15%

                                                                     

HEMOKOAGULACE = proces k zastavení krvácení (hemostáza), který je řízen řadou koagulačních faktorů, které plavou v plazmě v neaktivní formě. Celý sled dějů se nazývá hemokoagulační kaskáda.

STARÝ MODEL = objasňuje proces in vitro

1. tvorba aktivátoru protrombinu z faktoru X a V: vzniká vnější cestou (poškozením cévy se krev dostane do styku s tromboplastinem - faktor III) nebo vnitřní cestou (kontakt krve s aktivačním povrchem) a obě cesty se scházejí k aktivaci faktoru X, který aktivuje protrombin (faktor II)
2. přeměna protrombinu na trombin: faktor X mění protrombin (játra; závislý na vit K) na trombin a ten aktivuje fibrinogen (faktor I)
3. přeměna fibrinogenu na fibrin: fibrinogen (játra) se působením trombinu mění na fibrin, který vytváří fibrinové sítě, které jsou zpevněny díky faktoru XIII

NOVÝ MODEL = objasňuje proces in vivo

1. Iniciace: proces startuje tkáňový faktor (TF), který se uvolňuje při poranění a f. VIIa, který je pořád v krvi. Když se tyto dva faktory spojí, aktivují nakonec faktor X, což generuje malé množství trombinu
2. Amplifikace: vznikne více trombinu a aktivují se trombocyty a leukocyty
3. Propagace: trombin burst = velké množství trombinu, který následně mění fibrinogen na fibrin, tvoří se sítě a zesiluje je f. XIII

Po tom, co je úkol krevní sraženiny (trombus) hotov, musí být odstraněna - proces fibrinolýzy (trombolýza). To zajišťuje enzym plasmin, který se přemění z neaktivního plasminogenu.

                                                                     

KREVNÍ TLAK je tlak, kterým protékající krev působí na stěnu arterie. Krevní tlak se ideálně pohybuje okolo 120/80 mmHg, nízký tlak je hypotenze (pod 100/65), vysoký tlak je hypertenze (nad 140/90). Tlak se měří buď přímo (invazivně, kdy se do arterie zavede speciální katetr, nejčastěji a. radialis; u pacientů hospitalizovaných na JIP), nepřímo (tonometr), nebo automaticky (digitální přístroje).

• Systolický tlak = nejvyšší tlak krve, kterého je dosaženo během systoly
• Diastolický tlak = nejnižší tlak krve, kterého je dosaženo během diastoly

                                                                     

SRDCE (cor) je svalový orgán, fungující jako nepřetržitá pumpa, která rozvádí krev po celém těle a tím umožňuje výživu a výměnu látek ve tkáních. Výživu srdce zajišťují dvě hlavní koronární (věnčité) tepny, které odstupují z aorty jako první. Tachykardie = rytmus vyšší jak 100 tepů/min. Bradykardie = rytmus menší jak 60 tepů/min 

Srdce má čtyři chlopně:

• Mitrální (dvojcípá) = mezi levou síní a komorou
• Aortální  (poloměsíčitá) = mezi levou komorou a srdečnicí
• Trikuspidální (trojcípá) = mezi pravou síní a komorou 
• Pulmonární (poloměsíčitá) = mezi pravou komorou a plicnicí

Srdce má čtyři dutiny:

• Do pravé síně (atrium dextrum) vede horní i dolní dutá žíla (vena cava superior a inferior), které se tam spojují.
• Z pravé komory (ventriculus dexter) vede skrz pulmonární chlopeň plicnice, která se dále rozděluje na levou a pravou plicní tepnu.
• Do levé síně (atrium sinistrum) vedou plicní žíly - dvě z levé strany a dvě z pravé.
• Z levé komory (ventriculus sinister) vede přes aortální chlopěň srdečnice (aorta).

Srdce se skládá ze tří vrstev a obalu:

• Endokard = vnitřní vrstva srdce; tvoří chlopně
• Myokard = srdeční svalovina
• Epikard = povrch srdce; je v kontaktu s asi 50 ml perikardiální tekutiny
• Perikard = obal srdce (osrdečník); není pružný, v případě krvácení do perikardu se srdce stlačuje a může dojít až k zastavení - srdeční tamponáda

                                                                     

PRŮTOK KRVE: odkysličená krev jde dutými žilami (horní i dolní se před pravou síní spojují) do pravé síně, potom srdce relaxuje a krev jde přes trikuspidální (trojcípá) chlopeň do pravé komory, proběhne stah a z ní přes pulmonární (poloměsíčitá) chlopeň do plicnice, která se rozdvojuje na levou a pravou plicní tepnu, které vedou krev do plic, kde se okysličí. Okysličená krev potom putuje přes plicní žíly do levé síně, přes mitrální (dvojcípá) chlopeň do levé komory a skrz aortální (poloměsíčitou) chlopeň do aorty a díky ní potom do celého těla.

                                                                    

CÉVY:

• Žíly (vény, venae) = vedou krev k srdci; tenčí stěny než tepny; hodně žil obsahuje chlopně, které brání zpětnému proudění krve; při porušení krev vytéká volně
• Tepny (arterie, arteriae) = vedou krev od srdce; hrubší stěny; při porušení krev stříká v rytmu srdce
• Kapiláry (vlásečnice) = velmi tenké stěny; přechod mezi tepnami a žílami; výměna látek mezi krví a tkáněmi; jsou mnohdy velké tak akorát, aby tam prošel erytrocyt 

 

Aorta je tepna vystupující z levé komory jako vzestupná aorta (aorta ascendens), potom se obloukovitě stáčí, což se označuje jako oblouk aorty (arcus aortae) a pokračuje jako sestupná aorta (aorta descendens), která má dvě části - hrudní (aorta thoracica) a břišní (aorta abdominalis). Cestou vydává přímé větve vyživující orgány.

Žíla vrátnicová (vena portae) sbírá krev z nepárových orgánů břišní dutiny (žaludek, střeva, slezina, žlučník) a vede ji do jater - portální oběh. Není to pravá žíla, protože nevede krev přímo k srdci, ale nejprve do jater, kde se rozpadá na kapilární síť a potom jde do dolní duté žíly.

Dolní dutá žíla (vena cava inferior) vede odkysličenou krev z dolní poloviny těla do srdce a nemá chlopně. Vzniká soutokem žil kyčelních (vena iliaca communis dextra et sinistra). Vlevo od ní probíhá aorta.
Horní dutá žíla (vena cava superior) je velká, ale krátká žíla, která vede odkysličenou krev z horní poloviny těla (hlava, krk, horní končetiny) a nemá chlopně.

                                                                    

Ateroskleróza = v porušené cévě dochází k hromadění lipidů (cholesterolu - ten je k syntéze vitaminu D, steroidních hormonů - gluko a mineralokortikoidů a pohlavních hormonů) a vápníku v její stěně a tím vytvoření aterosklerotických plátů a omezení průtoku krve v důsledku zúžení tepny a tím může dojít k ischemii. Pokud stěna praskne, vytvoří se trombus (sraženina) a může cévu ucpat úplně, což vede např. u koronárních tepen k infarktu myokardu.
Rizikovým faktorem je nadměrný příjem potravy, kouření a hypertenze, která porušuje vnitřní výstelku cév a umožňuje tak lipidoproteinům proniknout skrz a tím vzniká krystalizace cholesterolu.