Úvod do práva

Definic práva existuje celá řada, ale žádná z nich není úplně přesná. Pro naše účely postačí tato: Právo je souhrn právních norem, jako obecně závazných pravidel chování stanovených nebo uznaných státem (mezinárodním společenstvím států). Tato definice vyhovuje popisu práva OBJEKTIVNÍHO a POZITIVNÍHO.   OBJEKTIVNÍM právem myslíme právo psané, tzn. právní řád, platné právo (zákony, vyhlášky, nařízení vlády, podzákonné předpisy, ...)   Proti právu OBJEKTIVNÍMU stojí právo SUBJEKTIVNÍ, tj. takové, které někomu prospívá, nebo může prospívat. Subjektivně (osobně) však můžeme vnímat právo (nárok) i na něco, co není zákonně zakotveno.

V rámci dalšího výkladu se budeme zabývat právem POZITIVNÍM, tj. právem které: je ve státě uznáno je státem vymáháno (vymahatelné) je dáno státem - spjato se státním donucením existuje pouze platné právo a ostatní systémy jako např. morálka nás nazajímají (nepořádek v tom ale dělá občanský zákoník odvolávající se na ne zcela jasný pojem "dobré mravy", který musí vykládat soudy) SUBJEKTIVNÍ právo je odvozeno od práva OBJEKTIVNÍHO: stát --> právní normy --> SUBJEKTIVNÍ práva a povinnosti klíčový pojem je LEGALITA   Oproti tomu právem PŘIROZENÝM rozumíme: souhrn principů a pravidel, které nemají původ v lidské společnosti (např. Bůh) vzniká a existuje nezávisle na státu dualistický přístup - vedle práva platného existuje i právo jiné - PŘIROZENÉ PŘIROZENÉ právo předchází právu platnému: SUBJEKTIVNÍ práva --> právní povinnosti --> stát je nepsané, věčné, univerzální, neměnné klíčovým pojmem je LEGITIMITA  

V České republice používáme typ práva označovaný jako KONTINENTÁLNÍ, tj. právo, kde prvotním právním pramenem je zákon dělíme právo na VEŘEJNÉ a SOUKROMÉ soud právo nalézá, nikoliv vytváří Dále známe ještě typy práva označované jako ANGLOAMERICKÉ a TRADIČNÍ    ANGLOAMERICKÉ právo je založené na OBECNÉM právu, tj. právu tvořeném soudci skrze precedenty. Asi 70 let lze pozorovat postupné vzájemné přejímání specifických prvků mezi právem KONTINENTÁLNÍM a ANGLOAMERICKÝM. Státy používající ANGLOAMERICKÝ typ pomalu zvyšují význam zákona, zatímco státy používající typ KONTINENTÁLNÍ zvyšují význam soudcovského práva.   Soud v ČR se dnes v daném případě může odchýlit od jiného obdobného (precedentního) rozsudku, musí to však řádně zdůvodnit. Dále musí (více či méně) respektovat názory vyšších soudů sdělených v konkrétním případě.   TRADIČNÍ právo vychází  většinou z podstaty náboženství – např. islámu.

Velice zjednodušeně a neúplně řečeno: V české republice platí, že návrh zákona (nejčastěji od vlády nebo skupin poslanců) projednává ve třech čteních parlamentech, přičemž v prvních dvou čteních může parlament vždy odmítnout návrh zákona nebo předložit k projednání nebo dokončení (nejčastěji výboru poslanců "odborníků" danou problematiku). Druhé čtení je také místo pro uplatnění pozměňovacích návrhů. Třetí čtení již kontroluje logickou a gramatickou správnost schváleného zákona. Následně se předkládá návrh zákona do senátu, který může zákon krom schválení či neprojednání vrátit sněmovně k dopracování, nebo zamítnout. Nicméně sněmovna může rozhodnutí senátu přehlasovat. Třetí, avšak podobně slabou kontrolou navrhovaného zákona, je prezident republiky.