Trávicí soustava

TRÁVICÍ SOUSTAVA

Trávicí soustava slouží ke zpracování živin z potravy a jejich vstřebávání. Během procesu trávení potrava prochází trávicím traktem a dochází k jejímu rozmělňování a chemickému rozkládání na jednodušší látky, které se dostávají do krve a následně do tkání a buněk, kde jsou využity jako zdroj energie nebo stavební součásti.

Obecná stavba trávicí trubice:

• sliznice (tunica mucosa): ochrana, sekrece a vstřebávání
• podslizniční vazivo (tunica submucosa): síť silnějších cév a nervů
• svalová vrstva (tunica mascularis): na začátku a na konci trubice je příčně pruhované svalstvo a ve střední části (od střední části jícnu k dolní části rekta) je hladká svalovina
• zevní povrchová vrstva (tunica adventitia):

                                                                     

DUTINA ÚSTNÍ (cavum oris)

Je tvořena předsíní (vestibulum oris), která je ohraničena tváří a rty a vlastní dutinou (cavitas oris propria). Začíná zde proces trávení - trávení polysacharidů. Procesy, které probíhají v dutině ústní jsou sání, žvýkání a polykání.

Polykání je složeno ze tří fází (sousto se posune k měkkému patru, potom se zavře trachea, sousto sklouzne přes hltan do jícnu):

• Fáze vůlí ovládaná = posun sousta k měkkému patru, což aktivuje mechanoreceptory a zahájí další fázi, která je nepřerušitelná
• Fáze faryngeální = měkké patro je taženo vzhůru a uzavře vstup do nosní dutiny, zároveň je otevřena Eustachova trubice, což vyrovná tlak na obou stranách bubínku; larynx je zvedán vzhůru, což překlopí epiglottis a zavře vstup do hrtanu a tím zabrání vstupu sousta do dýchacích cest; peristaltickými pohyby je sousto posunuto do jícnu
• Fáze ezofageální = sousto se jícnem posune do žaludku skrz dolní jícnový svěrač, který relaxuje - normálně je uzavřen, aby nedošlo k úniku žaludečních šťáv

 

Patro (palatum): odděluje dutinu ústní od dutiny nosní

• Tvrdé patro (palatum durum) je v přední části; je nepohyblivé; tvoří kostěný podklad patrových kostí; 
• Měkké patro (palatum moll) je v zadní části; je pohyblivé, obsahuje chuťové pohárky

Zuby (dentes): děti mají 20 dočasných (mléčný chrup) a dospělí stálých 32; v každém kvadrantu je jich 8 (2 řezáky, 1 špičák, 2 třenové zuby, 3 stoličky). Každý zub je zasazen do svého lůžka - alveolu. Je tvořen korunkou, která je pokrytá sklovinou, krčkem a kořenem, které pokrývá cement. Uvnitř je zub vyplněn dentinem (zubovinou).

Každý zub se skládá ze čtyř vrstev:

• Sklovina (enamelum): nejtvrdší hmota v lidském těle, která pokrývá korunku
• Zubovina, dentin (dentinum): tvoří většinu zubu
• Cement (cementum): pokrývá krček a kořen
• Zubní dřeň (pulpa dentis): měkká tkáň, řídké vazivo s nervy, krevními a mízními cévami

Jazyk (lingua, glossa): svalový orgán krytý sliznicí, je k rozeznávání chuti, řeči, napomáhá mechanickému rozmělnění potravy. Skládá se z kořene (část obrácená do hltanu), těla (opírá se při zavřených ústech o patro) a hrotu (přední pohyblivá část).

Slinné žlázy úst (glandulae oris): malé slinné žlázy ve slizničním vazivu, jejichž sekrece slin je nepřetržitá, a velké slinné žlázy kolem dutiny, které produkují sliny na základě nervových podnětů.

• žláza příušní (glandula parotis): serózní - vodnaté sekrety (pa-ro-tis = se-ró-zní)
• žláza podjazyková (glandula sublingualis): mucinózní - hlenovité sekrety (sub-lin-gua-lis = mu-ci-nó-zní)
• žláza podčelistní (glandula submandibularis): seromucinózní s převahou serózní (sub-man-di-bu-la-ris = se-ro-mu-ci-nó-zní)

                                                                     

HLTAN (pharynx) je společná část cest dýchacích a trávicích. Dělí se na tři části - nosohltan (nosopharynx), ústní část (oropharynx) a hrtanovou část (laryngopharynx), která potom navazuje na jícen (oesophagus) a jsou vzájemně odděleny příklopkovou chrupavkou (epiglottis).

                                                                   

JÍCEN (oesophagus) je 25 - 28 cm dlouhá trubice, přechází z hltanu a navazuje česlem (cardia) na žaludek. V horní třetině je tvořen svalovinou příčně pruhovanou, která potom přechází ve svalovinu hladkou. Jeho úkolem je přesun potravy do žaludku, což je umožněno pomocí peristaltiky (rytmický pohyb stěn).

                                                                     

ŽALUDEK (gaster, ventriculus) na začátku žaludku je česlo (cardia), na konci je vrátník (pylorus), což je zúžená část opatřená svěračem a vede do tenkého střeva. Má dvoje zakřivení - větší curvatura major (distálně) a menší curvatura minor (proximálně). Po ukončení přísunu potravy se pomocí několika peristaltických vln vytvoří trávenina (chymus) a ta putuje do dvanáctníku. Pokud má člověk hlad, tyto peristaltické pohyby jsou slyšitelné. Kyselé prostředí žaludku chrání některé vitamíny a tráví bílkoviny.

Žaludeční šťávy jsou produkovány ve žlázách žaludeční sliznice a každý den se vytvoří 2 - 3 l. Její pH je 1,8 - 4.

• voda: tvoří většinu šťávy
• mucin: vytváří povlak na sliznici a chrání ji
• vnitřní faktor: nezbytný pro vstřebávání vit. B12 (kobalamin)
• kyselinu chlorovodíkovou (HCl): aktivuje neaktivní prekurzor pepsinogen, ze kterého je následně aktivní pepsin, jež tráví bílkoviny

                                                                     

TENKÉ STŘEVO (intestinum tenue) navazuje na žaludek, je to nejdelší oddíl trávicí trubice - je dlouhé 3 - 5 m. Probíhá zde poslední etapa enzymatického štěpení a vstřebávání potravy. Obsahuje klky, což ještě zvětšuje plochu střeva a umožňují vstřebávání.

• Dvanáctník (duodenum): na začátku střeva s vrátníkem, tvar podkovy, do jeho ohbí je uložena slinivka (pankreas); ústí do něj vývod žlučovodu a slinivky - pankreatická šťáva neutralizuje kyselý chymus ze žaludku
• Lačník (jejunum): obsahuje dlouhé prstovité klky
• Kyčelník (ileum): obsahuje nízké klky

Trávicí enzymy

• amylázy (ptyalin) = štěpí sacharidy (rostlinný škrob, živočišný glykogen) na glukózu; začíná v ústech, ale v žaludku je přerušena kvůli kyselému prostředí, pak ale pokračuje znovu kvůli pankreatické šťávy
• lipázy = štěpí lipidy na mastné kyseliny a glycerol; proces začíná v žaludku a pokračuje ve střevě působením pankreatické šťávy za přítomnosti žluče
• proteázy (žaludeční pepsin, střevní trypsin)= štěpí proteiny na aminokyseliny; začíná v žaludku přeměnou pepsinogenu na pepsin, který se v duodenu neutralizuje a potom pokračuje trypsin

                                                                     

TLUSTÉ STŘEVO (intestinum crassum) je poslední část trávicí trubice dlouhá asi 1,5 m, přijímá z tenkého střeva kašovitý chymus a dokončují se zde zpracování potravy kvašnými a hnilobnými procesy a probíhá resorpce vody. Nemá klky ani trávicí enzymy.

• Slepé střevo s červovitým výběžkem (caecum, appendix vermiformis): apendix obsahuje lymfatickou tkáň, je velký 5 - 10 cm, vede k němu a. appendicularis přes mesoappendix; ve většině případů se vyskytuje v pravém podbřišku
• Tračník (colon): vzestupný (colon ascendens), příčný (colon transversum), sestupný (colon descendens), esovitá klička (colon sigmoideum); obtáčí kličky tenkého střeva
• Konečník (rectum): vyúsťuje řitním otvorem (anus)

Apendicitida = akutní zánět slepého střeva (cékum) patří mezi náhlé příhody břišní. Vzhledem k tomu, že apendix je slepě zakončený, mohou se v něm zachytit kousky tráveniny, přemnožit bakterie a vzniknout infekční zánět. První se zpravidla objevuje tupá bolest v okolí pupku, potom se přesune do pravého podbřišku a bolest se změní na prudkou, ale je možné nalézt úlevovou polohu - na zádech s pokrčenýma nohama. Břicho je bolestivé na poklep, bolestivá dekomprese (zatlačí se na břicho a při uvolnění se objeví prudká bolest). Typické je tuhé břicho, nález na ultrazvuku (není podmínkou), zvýšená sedimentace a CRP (protein produkovaný játry; normální hodnota v krvi je pod 6mg/l; virová infekce 6 - 30, bakteriální nad 30).

Léčba většinou zahrnuje chirurgické odstranění apendixu - laparoskopicky, nebo otevřeně. Při vyčkávání s léčbou je závažnou komplikací apendicitidy je perforace apendixu, kdy vzniká zánět pobřišnice (peritonitida). Peritoneum je velmi dobře prokrvené, proto když se zánět rozšíří, bakterie se lehce dostanou do krve a může nastat sepse (otrava krve; horečka, tachykardie a hyperventilace). 

                                                                     

JÁTRA (hepar) jsou největší exokrinní žlázou těla, buňky jsou hepatocyty - tvoří žluč, která napomáhá trávení tuků a zásobují glykogen, játra také slouží jako metabolické a detoxikační centrum, zpracovává živiny, jsou rozdělena na laloky - pravý (lobus dexter) a levý (lobus sinister) a mezi nimi ve spodní části čtvercový (lobus quadratus) a ocasatý (lobus caudatus), kde vede dolní dutá žíla. Obsahuje rýhy - levá, pravá a příčná (porta heparis), do které vede vrátnicová žíla (vena portae) a vystupuje pravý a levý žlučovod (ductus hepaticus dexter et sinister), který se potom spojuje ve společný žlučovod (ductus hepaticus communis). Játra mají regenerační schopnost (proliferace). Tvoří se tu hem, ale i močovina, aby se vyloučil přebytečný dusík, putuje krevním oběhem do ledvin a potom se spolu s močí vyloučí ven a tělo se tak zbaví toxického amoniaku.

ŽLUČNÍK (vesica biliaris) je váček na spodní straně jater, který skladuje a zahušťuje žluč. Žluč pomáhá při vstřebávání vitamínů, trávení tuků, je z vody, hlenu, žlučových barviv, solí žlučových kyselin a cholesterolu.

Žlučové cesty: jsou intrahepatální (nitrojaterní) a extrahepatální (mimojaterní). Žluč se vytváří buňkami jater přes žlučové kapiláry, přes větší a větší žlučové cesty, kde začínají extrahepatální cesty - pravý a levý žlučovod a ten se spojuje do hlavního společného žlučovodu, vedoucího do žlučníku. Odtamtud vede vývod žlučníku (ductus cysticus) a spojuje se s vývodem z jater (ductus hepaticus communis) a vzniká žlučovod (ductus choledochus) vedoucí do duodena.

                                                                     

SLINIVKA (pankreas) je endokrinní i exokrinní žláza. Sekreci pankreatické šťávy stimuluje sekretin a cholecystokinin, produkovaný duodenem.

Endokrinní funkci umožňují Langerhausovy ostrůvky, které tvoří alfa buňky (glukagon, zvyšuje glykémii) a beta buňky (inzulin, snižuje glykémii).

Exokrinní funkce zahrnuje tvorba trávicích enzymů - trypsinogenu (ze kterého je díky enterokináze v tenkém střevě trypsin; štěpení bílkovin), amylázy (štěpení škrobu a cukrů) a lipázy (štěpení tuků), která se aktivuje žlučí.

                                                                     

VITAMÍNY jsou esenciální organické látky, které si tělo neumí vytvořit samo (=esenciální) a musí je přijímat v potravě. Působí katalyticky v některých metabolických procesech jako koenzymy, antioxidanty (ničí volné radikály, které mohou způsobovat různé patogenní stavy, např. ateroskleróza i vznik nádorových buněk) a ochranné faktory. Nadměrné množství v těle je hypervitaminóza, naopak nedostatečné množství je hypovitaminóza.

Vitamíny rozpustné v tucích jsou A, D, E, K. Nositeli těchto vitamínů jsou tuky. Jsou skladovány v těle.

• Vitamín A (retinol): antioxidant, podpora imunity; zdroj: játra a mléčné výrobky, karoteny (zelenina a ovoce); deficit: šeroslepost, suchá kůže a epitel různých orgánů; nadbytek: intrakraniální hypertenze
• Vitamín D (kalciferol): zdroj: sluneční záření, tučné ryby, oleje, žloutky; deficit: osteomalácie (deformity dlouhých kostí DK), později osteoporóza; nadbytek: hyperkalcémie, kalcifikace měkkých tkání
• Vitamín E (tokoferol): antioxidant; zdroj: rostlinné oleje, ořechy; deficit: nekróza jater, porucha funkce gonád; nadbytek: zhoršené vstřebávání tuků
• Vitamín K: zdroj: listová zelenina, mléko a produkují ho bakterie střev; deficit: poruchy krevní srážlivosti

Vitamíny rozpustné ve vodě jsou C a komplex vit. B (správný metabolismus). Jsou snadno absorbovány a jejich nadbytek se vylučuje močí, neukládají se do zásoby, proto je důležitý jejich pravidelný příjem

• Vitamín C (kys. absorbová): antioxidant; zdroj: ovoce, zelenina, játra; deficit: kurděje, únava, imunodeficience; nadbytek: průjem
• Vitamín B1 (thiamin): zdroj: maso, obiloviny, luštěniny; deficit: beri-beri (nervové svalové poruchy; otoky a poruchy srdce)
• Vitamín B2 (riboflavin): dobrý stav kůže; zdroj: maso, mléčné výrobky, zelenina, celozrnné; deficit: zánětlivé změny kůže a sliznic
• Vitamín B3 (niacin, kys. nikotinová): antioxidant; zdroj: maso, ryby, obiloviny; deficit: pelagra (dermatitida, diarrhoea, demence)
• Vitamín B5 (kys. pantothenová): zdroj: játra, maso, mléko, luštěniny, celozrnné
• Vitamín B6 (pyridoxin): zdroj: skoro všude; deficit: spolu s B-komplexem
• Vitamín B7 (biotin): zdroj: játra, žloutek, ořechy, luštěníny
• Vitamín B9 (kys. listová): tvorba nukleových kyselin; zdroj: játra, maso, mléko, listová zelenina. celozrnné; deficit: megaloblastová anémie (krvinky žijí méně a hůř transportují kyslík)
• Vitamín B12 (kobalamin): krvetvorba, tvorba nukl. kys. zdroj: živočišné potraviny; deficit: anémie, neurologické příznaky