Vylučovací soustava, kůže

VYLUČOVACÍ SOUSTAVA

Vylučovací soustava slouží k vylučování toxických látek, především metabolity obsahující dusík (močovina, kyselina močová a keratinin) a látky kyselého charakteru (CO2). Tyto odpadní látky (exkrety) se vylučují buď skrz primárně exkreční orgány (ledviny), nebo sekundárně exkreční orgány (kůže, dýchací a trávicí soustava). Do vylučovací soustavy patří ledviny a vývodné cesty močové - kalichy, pánvička, močovod, močový měchýř a močová trubice.

                                                                     

LEDVINA (ren) je párový orgán. Levá ledvina je uložena trochu výše jak pravá. Na horní pól nasedá nadledvinka - párová endokrinní žláza. Úkolem ledvin je tvorba primární moči a její úprava na definitivní moč (sekundární) a následně exkrece, regulace krevního tlaku, endokrinní funkce (renin - TK, erytropoetin) a udržování acidobazické rovnováhy.

• Vazivové pouzdro (capsula fibrosa)
• Kůra (cortex renalis) je zrnitá vrstva, která obsahuje Malpigiho tělíska, což je komplex glomerulu (klubíčko vlásečnic) v Bowmanově váčku.
• Dřeň (medulla renalis) je tvořena 15 - 18 pyramidami (pyramides renales), které vrcholem tvoří ledvinové bradavky (papillae renales) s množstvím otvůrků, do kterých vedou odvodné kanálky ledvin (ductus papillares), kterými stéká sekundární moč, kterou zachycují ledvinové kalichy
• Branka (hilum renale) je místo vyplněné tukem, ze kterého vystupují kalichy, napojené na pánvičku ledvinovou, která přechází v močovod a dále z ní vychází ledvinná žíla a vstupuje do ní tepna, mízní cévy a nervy.

Nefron je základní funkční jednotka ledvin. Každá ledvina jich má kolem 1 milionu. Skládá se z Malpigiho tělíska - glomerulus v Bowmanově váčku. 

• Bowmanův váček je váček, ve kterém je glomerulus. Dovnitř vede přívodová tepénka (vas afferens) a vystupuje z něj odvodová tepénka (vas efferens). Z opačného pólu vede proximální stočený kanálek, který vede do Henleovy kličky, která přechází do distálního kanálku, kde probíhá resorpce tekutin a výměna sodíku s draslíkem. Distální kanálek vede do sběracích kanálků, které už nejsou součástí nefronu.
• Glomerulus obsahuje několik kliček kapilár, kde probíhá filtrace krve, resp. plazmy a vzniká primární moč - ultrafiltrát, které se za den přefiltruje 150 - 200 l a vznikne z ní 0,5 - 2 l definitivní moči za den.

                                                                     

MOČOVÝ MĚCHÝŘ (vesica urinaria) je dutý orgán, ve kterým se shromažďuje definitivní moč, kapacita je asi 500 - 700 ml, přičemž signál k močení se objevuje při naplnění kolem 250 ml. Centrum pro vyprazdňování (mikce) je v křížové oblasti míchy. Je spojen s pánvičkou pomocí močovodu (ureter) a na opačné straně je močová trubice.

Moč je z 95% tvořena vodou, močovinou a anorganickými látkami (NaCl). V moči zdravého člověka se neobjevuje krev, bílkoviny ani cukry. Za den se vyloučí 1200 - 1600 ml.

Tvorba moči: krev přitéká do ledvin a je zahájena glomerulární filtrace. Filtruje se tekutina podobná plazmě bez bílkovin a putuje do proximálního tubulu, kde se vstřebá voda a potřebné látky. Zbytek putuje dál do Henleovy kličky (tvar U; produkuje renin - regulace filtrace) a dál do distálního tubulu a do sběracích kanálků, kde probíhá konečná úprava a vstřebávání vody. Ty vedou potom do odvodných kanálků (ductus papillares) a kalichů.

                                                                   

KŮŽE A DERIVÁTY, TKÁNĚ

TKÁŇ je seskupení podobných buněk, které vykonávají nějakou funkci. Z tkání jsou orgány, které jsou propojené systémy a tvoří organismus.

• Epitelová tkáň = výstelka, krytí; tvořena pouze buňkami, které jsou těsně u sebe a neobsahuje tak mezibuněčnou hmotu
• Pojivová tkáň = podpůrná tkáň, vyplňuje prostor mezi orgány; buňky, mezibuněčná hmota a vlákna
  • vazivová = hodně vody; vlákna jsou kolagenní (pevné a tuhé, svazky), elastická (pružná) a retikulární (tenké, sítě)
  • chrupavčitá = hyalinní - klouby, elastická - boltec, vazivová
  • kostní
• Svalová tkáň = kontrakce a pohyb; v sarkopazmě (plazma svalových buněk) se nachází svalová vlákna (myofibrily) a podle jejich uspořádání se rozděluje svalovina na:
  • hladkou (jednojaderné buňky; nejde ovládat vůlí, řídí je vegetativní nervy),
  • příčně pruhovanou (mnohojaderné buňky; řídí je mozkomíšní nervy) a
  • srdeční (nepřetržitá aktivita, vegetativní nervy ji buď zpomalují, nebo zrychlují)
• Nervová tkáň = řízení organismu; nervové buňky (neurony) se skládají z těla a výběžků (dendrity vedou vzruchy do jejich těla, axony (neurity) - z těla); neuroglie jsou podpůrné a výživu zabezpečující buňky
• Tekutá tkáň = krev, míza, mezibuněčná tekutina, mozkomíšní mok

Z hlediska ontogenetického vývoje se tkáně dělí na:

• ektodermální = kůže a deriváty, nervový systém
• endodermální = epitelové tkáně
• mezodermální = pojivová a svalová tkáň

                                                                   

EPITELOVÁ TKÁŇ je tkáň tvořená pouze buňkami, takže neobsahují mezibuněčnou hmotu. Krycí a žlázový epitel jsou považovány za dva nejhlavnější.

Dělení podle funkce:

• krycí = kryje hlouběji uložené tkáně i povrchy; odolný vůči mechanickým, chemickým i tepelným vlivům
• řasinkový = na řasinky se přichytávají částice, které jsou z těla odváděny
• žlázový = vytváří žlázy
• resorpční = mají schopnost vstřebávat ze svého okolí látky; tenké a tlusté střevo, proximální tubuly ledvin
• smyslový = reagují na podněty z vnějšího a vnitřního prostředí
• respirační = vystýlá plicní sklípky, ve kterých probíhá výměna dýchacích plynů

Dělení podle uskupení a počtu vrstev:

• Jednovrstevný:
  • epitel dlaždicový (plochý) = vnitřní vrstva cév (endotel), peritoneum, perikard, pleura
  • epitel kubický = oční čočka, rohovka
  • epitel cylindrický = střeva
  • epitel cylindrický s řasinkami = nosní dutina, trachea, bronchy
• Mnohovrstevný:
  • epitel dlaždicový rohovějící = epidermis (pokožka)
  • epitel dlaždicový nerohovějící = ústa, hrtan, jícen
  • epitel cylindrický = u člověka zřídka; spojivka
  • epitel přechodní = dobře reaguje na objemové změny; močový měchýř

                                                                   

POJIVOVÁ TKÁŇ se skládá z buněk a mezibuněčné hmoty a vláken. Dělí se na vaziva, chrupavky a kosti.  Kolagen = ve vodě nerozpustná extraceulární bílkovina, základ pojiv, zodpovědný za pružnost, pevnost; následkem stárnutí dochází k deficitu kolagenu a to způsobuje vrásky; vytváří se na ribozomech drsného ER.

Vazivo vyplňuje prostor mezi tkáněmi, je vyztuženo vlákny. Tvoří ji fibrocyty.

• kolagenní = pevná a ohebná vlákna, nepružná, tvoří svazky; řídké (mezi tkáněmi) a tuhé (šlachy, vazy, povázky)
• elastická = pružná vlákna; centrální protein elastin; 
• retikulární = vlákna tvoří sítě v kostní dřeni, slezině
• tukové vazivo = izolační vstvy

Chrupavka je bezcévná, pevná a pružná. Tvoří ji chondrocyty.

• hyalinní =  klouby, nosní chrupavky, žebra, dýchací cesty (larynx, trachea, bronchy); kromě kloubů je pokryta perichondriem (výživa; klouby se vyživují ze synoviální tekutiny)
• elastická = ušní boltec, epiglottis (příklopka hrtanová)
• vazivová = meziobratlové ploténky

Kost je nejtvrdší pojivová tkáň. Tvoří ji osteocyty.

                                                                   

SVALOVÁ TKÁŇ má schopnost kontrakce a podílí se na pohybu. Tvoří ji  myofibra.

• hladké svalstvo = nelze ovlivnit vůlí; stěny různých orgánů, cévy
• příčně pruhované svalstvo = lze ovlivnit vůlí; kosterní svalovina
• srdeční příčně pruhované svalstvo = automatická kontrakce; myokard,

                                                                   

NERVOVÁ TKÁŇ je charakterizována dráždivostí a přenosem vzniklých vzruchů. Tvoří ji neurony a neuroglie.

• Neuron
  • dendrity = výběžky, které vedou vzruch do těla neuronu (ta hlavička)
  • axony (neurity) = ten dlouhý ocásek, vedou vzruch dále z nervové buňky na výkonný orgán
• Neuroglie = zajišťuje výživu tkáně

Nervová tkáň se dělí na dva systémy:

• Centrální nervový systém = mozek a mícha
• Periferní nervový systém = míšní nervy, 12 hlavových nervů a vegetativní systém

                                                                   

KŮŽE je největší orgán lidského těla, tvoří plochu 1,5 - 2 m2. Má funkci ochrannou, termoregulační, smyslovou (dotyk, teplo a chlad, bolest), má schopnost látkové výměny (vstřebávání a vylučování), zásobní.

• Pokožka (epidermis) = povrchová vrstva, bezcévná - bazální vrstvu (tu nejnižší) vyživují cévy ze škáry; mnohovrstvý dlaždicový epitel; melanin = barvivo
• Škára (dermis, corium, cutis) = tuhé vazivo; pevnost a pružnost kůže; cévy krevní i mízní, volná nervová zakončení, smyslová tělíska (Meissnerova = hmat; Ruffiniho = teplo), vlasové folikuly, potní a mazové žlázy
• Podkožní vazivo (subcutis) = tuk, silnější cévy a nervy, Vater-Paciniho tělíska (tlak)

                                                                   

KOŽNÍ ADNEXA jsou kožní deriváty, k kterým patří potní, mazové a mléčné žlázy, nehty, vlasy a chlupy.

• Vlas je tvořen volnou částí, složenou z kůry a dřeně, a z kořene, na jehož konci je cibulka, která je uložena ve vlasové pochvě a vede k ní vzpřimovač. Mezi vzpřimovačem a kořenem je mazová žlázka. 
• Nehet je uložen v nehtovém lůžku. U kořene nehtu je poloměsíčitý okraj - lanula.
• Žlázy mazové (glandulae sebaceae) jsou holokrinní - maz vzniká rozpadem buňky; jsou ve škáře
• Žlázy potní (glandulae sudoriferae) jsou ve škáře a vedou do pokožky; za den člověk vypotí asi 100 ml v klidu, ale může to být až 10 l
  • ekrinní = skoro všude na těle, vylučují pot a pomáhají tak regulovat tělesnou teplotu
  • apokrinní (aromatické) = vázané na vlasové folikuly; 
• Žlázy mléčné (glandulae mammaria) patří mezi apokrinní žlázy, je to největší kožní žláza